Tak nějak se 20.června stalo, že jsem po 19 letech konečně dokončila svoje studium. Stal(a) se ze mě inženýr(ka). V termínu jsem to zvládla jen díky neskutečné podpory a pomoci mého okolí, za což jim všem děkuji! Státnice jsem zvládla za A, diplomku také za A, takže jsem nadmíru spokojená. A když mi komise gratulovala, ptali se mě, kolik jsem si skočila osobák :D Trochu jsem si tam asi univerziádou šplhla :-) Spolu se mnou také úspěšně státnicoval Petr Douša, bývalý úspěšný kaskadérský skokan na lyžích.

Ráno se nám nechtělo moc brzy vstávat, protože jsme šly pozdě spát (i když bylo stále světlo, což ségru udivovalo, šly jsme spát až dlouho po půlnoci). Pak jsme se pěšky vydaly do města – prohlédly jsme si kampus Gløshaugen, katedrálu Nidarosdomen, historický most Gamle Bybro, vlek pro cyklisty (jednou jsem na něm byla a nebylo to vůbec jednoduché!), až jsme došly na pláž Korsvika. Na všech důležitých místech jsme se nechaly zvěčnit na ségry dokonale pomalý fotoaparát (který je ale stále lepší, než ten můj). O focení jsem prosila zásadně Nory a zásadně norsky! Pocvičila jsem se tedy v norštině a hlavně jsem měla radost, že jsem se byla schopná reálně domluvit :-) Dokonce často konverzace nebyla pouze: „Kan du ta et bilde av oss?“ Ale musela jsem více reagovat a odpovídat. :-) No ségra samozřejmě čuměla! ;-)

Po příjezdu z ledovce jsme si naplánovali ještě poslední společný výlet, a to na nejmenší NTNUI kabinu Mortenskåten. Cesta k ní byla velmi jednoduchá, ale přesto se Karlovi podařilo vést nás chvilku špatným směrem a museli jsme se kus vrátit. Cestou jsme se kochali výhledy na hory, kde se občas vyskytovaly ještě kousky sněhu. Tam jsem prohlásila neuvěřitelnou větu, že už mi ten sníh stačí, že už by mohl skončit. Nemožné, že jsem JÁ mohla něco takového vypustit z úst, ale koncem června už to prostě přišlo tak nějak samo.

18.6. jsme se já a Karel vydali stopem za polární kruh. Přípravy se nám poněkud zkomplikovaly, protože jsme od Toma měli slíbený stan a vařič, ale jemu ztratily aerolinky zavazadlo při cestě z Islandu. Naštěstí vše sehnal Karel od svých známých v Trondheimu, napekli jsme odměny těm, co nám zastaví, a také si připravili hromadu jídla, abychom v horách přežili a vydali se za dobrodružstvím.