Zbytek neděle jsem strávila doma a v pondělí jsem zjistila, že nemám co jíst. Tak jsem se vydala do obchodu. Seběhla jsem schody a mým tradičním krokem (=rychlým) jsem se vydala do Remy. Cestou jsem si říkala, co ten doktor jako blbnul s tím, že nebudu moct chodit, vždyť je mi fajn! A jestli mě chtěl udržet nic nedělat, neměl mi dávat léky proti bolesti! Jenže pak to přišlo, přišla jsem na parkoviště před obchod a nohy mě rozbolely. Musela jsem zastavit, trochu to rozdýchat a pomalu jsem pokračovala k obchodu. Při nakupování se bolest stupňovala, takže mi nákupní košík byl oporou. Domů jsem málem nedošla. 6 pater schodů mi trvalo asi 5 minut, 2 patra před koncem jsem si musela sednout a dát pauzu, protože to prostě strašně bolelo (sesunula jsem se bolestí na zem). Doma jsem pak s radostí vítala židli a odmítala se dál pohnout. Došlo mi, že to asi nebude až taková sranda a začala jsem přemýšlet, jak se dostanu do školy... sehnala jsem si tedy berle a až do pátku chodila s nimi, abych nohám odlehčila. Myslím, že mi to hodně pomohlo, protože se tím šetřily. A protože se jedná o poměrně nepohodlný módní doplňek, donutilo mě to zbytečně nikam nechodit. Jen tedy na Norštině se všichni smáli, když jsem vešla do třídy, protože posledně se řešilo, že dělám skoky na lyžích... :-)

Ráno jsem byla pěkně v nervech. Byla jsem ráda, že mám nadváhu na lyže a nemusím se mých častých návštěv záchodu obávat. Na můstky jsem dorazila první, protože jsem prostě byla jak na nožích a chtěla jsem se stihnout dobře protáhnout (jak už jsem starší, trvá mi to trochu déle). Navíc jsem měla startovní číslo 15, takže jsem jela dost vepředu. Po protažení jsem se musela z buňky Harrachováků přesunout k ostatním holkám, kde se nás mačkalo 7 na malém prostoru (u Harrachova jsem byla sama). Ale prý jsme tým, tak jsem se teda se všema věcma přemístila.

Hned jako první větu chci napsat, že značný finanční příspěvek na tento týdenní výlet jsem dostala od Ski klubu Harrachov - bez nich bych to vůbec nemohla uskutečnit! Letenky jsou velmi drahé, snažila jsem se jet co nejvíce nízkonákladově, ale i tak se letenka vyšplhala na cenu převyšující 9 tisíc Kč. Takže jim velmi děkuji za podporu! :-)

Týden před FIS CUPem jsem měla 3 tréninky. Ten úterní se moc nedařil, ale snažila jsem se zkoušet něco změnit a co skok, to nějaká změna. Ve čtvrtek se hned po 2 skocích opět začaly ozývat holeně. Už mi to začalo připadat podezřelé. Nicméně skoky nebyly až tak špatné. Svěřila jsem se s mým problémem Hennigovi, ale neuměl mi poradit (prý to řeší fyzioterapeut). Tak jsem napsala Medymu a ten mi odepsal, že to může být zánět okostice a že to má i Jandys...super. Co jsem se dočetla na internetu, nic moc. Karoline šla skákat ještě ve čtvrtek večer na K-60, ale já to kvůli holením po dohodě s Hennigem odpískala a šla skočit ještě v pátek. To už mě holeně rozbolely opravdu hodně moc i přes to, že jsem si je zatejpovala. Odnesla jsem si všechno skokanské vybavení, protože v pondělí mě čeká cesta do ČR :-)